Tohoto označení použil poprvé na začátku 17. století osobní lékař císaře Rudolfa II. Anselm Boeti de Booto ve svém díle Gemmarum et Lapidum Historia. Samotný kámen je však používán daleko déle. Šperky z pyropů jsou známé již od 10. století a víme, že nemohly uniknout pozornosti člověka pro svou neobyčejně přitažlivou sytě červenou barvu ani v dobách dávno minulých. Nevýhodou byla a je jejich malá velikost. Karbunkulu, jak je nazýval, se využívalo spíše k magickému působení a léčitelství, kde byl drcen a přidáván do mastí a kapek.
  Rozvojem kamenářství v době panování Rudolfa II. dochází i k nebývalému zájmu o české granáty z našich nalezišť, hlavně z oblasti Českého středohoří a Podkrkonoší a jsou jimi zdobeny nejrůznější umělecké předměty. V této době vzniká zásada, že krásná, jiskřivě červená barva vynikne jen tehdy, je-li granát součástí více kamenů. Této zkušenosti využívají řemeslníci na počátku 19. století, kdy se granátový šperk stává dominantní pro měšťanskou společnost. Oblibu získává hlavně poté, co je granátovou soupravou ozdobena ruská carevna na vídeňském kongresu v roce 1815. Dalším unikátním souborem šperků je známá souprava baronky Ulriky von Levetzow, která je spojována s německým básníkem J. W. Goethem. Snad nejkrásnější české granáty jsou uloženy v drážďanském Zeleném sklepení, kde v řádu Zlatého rouna je zasazen kámen o hmotnosti okolo 47 karátů spolu s dalšími kameny.
  Minulá století a jejich slohy ovlivnily vzhled a výrobu granátových šperků. Velký zájem o tyto šperky dává možnost vzniku mnoha brusičským i šperkařským dílnám. Z potřeb řemeslníků vzniká v roce 1884 v Turnově šperkařská škola, jejíž šperky byly oceněny jak doma, tak v zahraničí na předních světových výstavách.
  Granátový šperk se vyrábí ze zlata i stříbra a v obou případech působí stejně vznešeně. V současné době se výrobou granátových šperků, která se soustředila do Turnova, zabývá několik firem. Všechny navazují na tradice a využívají zkušenosti zděděné z minulosti. Mezi přední výrobce, kteří dbají na vysokou kvalitu a estetickou hodnotu šperků, patří STUDIO ŠPERK, které založil na začátku 90. let absolvent již zmíněné šperkařské školy, Josef Drahoňovský. Jeho firma, jejíž logo je chráněno ochrannou známkou č. 347119, vyrábí moderní granátový šperk částečně oproštěný od historizujícího aspektu, který u ostatních výrobců přetrvává. Jedná se o jeden z mála pokusů o posun granátových šperků v jejich vývoji kupředu.
  Co ale všechny výrobce granátových šperků spojuje, je samotný kámen. Víme, že granáty patří mezi poměrně rozšířené minerály po celém světě. Podle svých nalezišť dostávají jména: arizonský rubín, kapský rubín, avšak nejkrásnější ze všech pyropů je český granát z Českého středohoří. Z mineralogického hlediska se jedná o křemičitan hořečnato-hlinitý a jeho chemický vzorec se dá vyjádřit:

Mg(Ca, Fe, Mg)3 Al(Cr, Fe)2(SiO4)3,

jeho tvrdost kolísá od 7 do 7,5 podle Mohsovy stupnice a hustota od 3,65 do 3,80 g/cm3. Jeho název je odvozen z řeckého slova pyropos, což znamená ohnivý. Jeho zvláštní, ohnivě tmavočervená barva vynikne až po vybroušení. Pyrop, ale i almandin, další přírodní drahokam ze skupiny granátů, kterými jsou již tradičně české granátové šperky osazovány, jsou odolné vůči kyselinám i louhům a snesou vysoké teploty. Drobná zrna se brousí strojním způsobem, kameny větších rozměrů se brousí ručně. Převážně se volí výbrus kulatý briliantový, routový a zcela typický pro český granátový šperk je výbrus hvězdový.

  Český granát a granátový šperk je a zůstává pojmem a chrání ho Úřad průmyslového vlastnictví jako označení původu a to pod číslem 80 „Český granát“ a pod číslem 81 „Český granátový šperk“.

Jan Čermák
soudní znalec v oboru
drahé kovy a drahé kameny